Údolní nádrž Morávka

Vodárenská údolní nádrž Morávka patří k soustavě nádrží v povodí Odry (nádrže Kružberk, Slezská Harta, Šance, Morávka), které zabezpečují systém Ostravského oblastního vodovodu (OOV) a pomocí něj pak obyvatelstvo téměř celé ostravské aglomerace pitnou vodou. Je situovaná v horské oblasti Beskyd na horním toku řeky a ovládá povodí o velikosti 63,3 km2. Přehradní těleso nádrže je tvořeno homogenní zemní hrází o objemu 652,3 tis. m3, maximální výšce 39 m a délce 396 m. K vypuštění vody slouží spodní výpusti přehrady a k převádění povodí také bezpečnostní skluz (v pravém svahu) o kapacitě 103 m3/s při maximální hladině. Návodní líc hráze je veden ve sklonu 1:1,75, vzdušný 1:1,5 až 2,0. Hráz přehrady je prvním přehradním dílem v České republice, kde jako návodního těsnícího prvku bylo použito asfaltobetonového (AB) pláště. Podloží hráze je těsněno jednořadou injekční štolou do hloubky 15 – 70 m o celkové délce vrtů 20,4 tis. m.

Celkový objem nádrže činí 11,95 mil. m3, z toho je 0,5 mil. m3 objem stálého nadržení, 4,96 mil. m3 zásobního prostoru a 6,5 mil. m3 prostoru ochranného. Údolí Morávky je od hráze zatopeno do vzdálenosti 2,8 km při ploše 78 ha. Na přehradě je instalována malá vodní elektrárna s Francisovou turbínou o výkonu 0,05 MW, další turbína typu Bánki (z e. 1994), má výkon 0,09 MW.

Záměr vybudovat přehradu na řece Morávce prodělal komplikovaný vývoj. Zájem o její výstavbu byl již za rakouské monarchie a motivován především snižováním povodní k ochraně výstavby podél řeky Ostravice (zejména Frýdky – Místku), do níž se Morávka vlévá. Přehradní profil byl původně navrhován na horním toku v různých místech a vzhledem k tomu, že hlavní účel přehrady byl spatřován v jejím retenčním účinku. Jednotlivá místa možné výstavby byla postupně zkoumána zejména z hlediska toho, jakou plochu povodí může nádrž ovládat. Počátkem 50. let 20. stol. se k zájmům protipovodňové ochrany však začaly přidružovat i zájmy vodárenské, vycházející nejdříve z potřeby zásobovat pitnou vodou nově vznikající město Havířov, později i širší oblast Ostravské aglomerace. To způsobilo, že výsledná koncepce řešení (953) nakonec vyústila v návrh realizovat stavbu přehrady v profilu pod přítokem Slavíče (o celkovém objemu 11 mil. m3.

Geologicky leží přehradní profil v dosti složitých poměrech a při výstavbě hráze bylo nutno řešit řadu technických problémů. Z nich za zmínku stojí ty, které provázely zřízení AB pláště a následně první napouštění přehrady. Tehdy při něm (jaro 1965) byly zaznamenány enormní průsaky tělesem hráze a muselo se proto přikročit u AB pláště k sanačním a rekonstrukčním pracím. Na již provedený třívrstvý plášť se musely položit další dvě vrstvy až po úroveň dosahu zásobní hladiny. I později byl plášť zdrojem problémů. Ukázalo se, že v horní, a vodou většinou nezatopené části je zvláště citlivý na atmosférické vlivy a teplotní výkyvy (menší trhliny, zvlnění a vyboulení s výrony vody shora pronikající mezi vrstvy pláště). Přestože po celou třicetiletou dobu provozu nádrže jako celek spolehlivě plnila svou funkci zdroje pitné vody i protipovodňové ochrany a nebyla nikdy vypuštěna, stárnutí pláště se stalo předmětem řady šetření, hledající způsoby, jak zpomalit jeho postupující degradaci.

Do r. 1995, tj. do doby dostavby nové údolní nádrže Slezská Harta v jesenické části povodí Odry, se zásadnější řešení pláště přehrady jevilo jako nereálné. Povodeň v září 1996, kdy zvýšení hladiny na přehradě Morávka signalizovalo náhlé zvýšení průsaků a došlo k vytvoření 1,6 m hluboké dutiny na návodní straně u jejího levobřežního zavázání, vedly nakonec k radikálnímu řešení. Přikročilo se k širší komplexní rekonstrukci celého vodního díla, zaměřené na tři problémy: na rozšíření možností převádění povodňových vod v reakci na nejnovější trendy v otázkách bezpečnosti přehrad (vybudováním nového objektu výpustí 2×1200 mm s odpadem vody novou štolou), na odvedení svahových vod (vybudováním nového drenážního systému a drenážní štoly zabraňující infiltraci suťových vod z úbočí Travného do tělesa hráze) a na vlastní rekonstrukci těsnícího prvku hráze. Nádrž co mezitím vcelku úspěšně přestála ještě i katastrofální červencovou povodeň v r. 1997, byla následně zcela vypuštěna a byly zahájeny rekonstrukční práce. Pokud jde o vlastní rekonstrukci těsnícího prvku hráze, byl existující návodní AB plášť nejdříve částečně odfrézován a poté byly horní degradované vrstvy vybaveny novým těsnícím prvkem italské provenience, která využívá nekryté speciální PVC folie. Folie SIBELON o tloušťce 2,5 mm. Ta he tak základním komponentem geomembrány, položené na AB plášť, k němuž je mechanicky ukotvena systémem speciálních kovových profilů a lišt z nerezové oceli. Celá rekonstrukce vodního díla proběhla v letech 1997 – 2000.

Co do kvality má voda v nádrži dlouhodobě vynikající jakost a řadí se tak k nejkvalitnějším zdrojům pitné vody v celém regionu Moravskoslezského kraje. Z důvodu vodárenského využití je na nádrži zakázána jakákoliv rekreace a je i vyňata z výkonu rybářského práva. Z důvodu kvality vody na ja jí provozováno účelové rybné hospodářství, pro jehož fungování existuje těsně pod přehradní hrází objekt rybného hospodářství. Jím správce přehrady, státní podnik Povodí Odry produkuje pro ni (ale rovněž i pro přehradu Šance) patřičnou produkci rybí násady.

Kulturní akce

So 23

Sportovní den SOPM

Září 23
Říj 23

Dobrá

Dobrá

Dobratice

Dobratice

Krásná

Krásná

Morávka

Morávka

Nižní lhoty

Nižní lhoty

Pražmo

Pražmo

Nošovice

Nošovice

Raškovice

Raškovice

Vojkovice

Vojkovice

Vyšní lhoty

Vyšní lhoty